Pro zdravotníky

Legislativa v kontextu pastorační (duchovní) péče ve zdravotnictví

Zákon o zdravotních službách (372/2011 Sb.) definuje právo na duchovní péči ve zdravotnictví: Pacient má právo „přijímat ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče duchovní péči a duchovní podporu od duchovních církví a náboženských společností registrovaných v České republice nebo od osob pověřených výkonem duchovenské činnosti (dále jen „duchovní“) v souladu s vnitřním řádem a způsobem, který neporušuje práva ostatních pacientů, a s ohledem na svůj zdravotní stav, nestanoví-li jiný právní předpis jinak.“ (§28 odst. 3 j).

Dohoda o duchovní péči ve zdravotnictví mezi Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví z r. 2006 deklaruje spolupráci církví na zajištění duchovní péče ve zdravotnictví a její ekumenický rozměr. V této Dohodě je definován „nemocniční kaplan“ jako „osoba (muž nebo žena), která poskytuje duchovní péči pacientům, personálu a návštěvníkům (…) a zajišťuje kontakt s duchovními ostatních církví podle přání pacienta.“ Nemocniční kaplan tedy nemusí být duchovní - klerik (kněz, jáhen), ale může jím být i laik (muž i žena). Důležité je církevní pověření a příslušná kvalifikace.

Dodatek č. 1 této Dohody z r. 2011 a Dodatek č. 2 z r. 2019 určuje další podrobnosti, především kvalifikační požadavky na osobu nemocničního kaplana:

Metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR o duchovní péči ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče poskytovatelů zdravotních služeb z r. 2017 je prozatím nejvyšší dosaženou oporou pro službu nemocničních kaplanů ze strany státu.


Kdo je nemocniční kaplan?

„Nemocniční kaplan“ je mezinárodní označení osoby, která vykonává klinickou pastorační péči. Nemocničním kaplanem může být kněz, jáhen, řeholník či řeholnice, jiná zasvěcená osoba, laik, muž i žena, s vysokoškolským teologickým vzděláním a následným postgraduálním vzděláním.

Nemocniční kaplan působí na základě pověření daného svou církví a smlouvy s nemocnicí. Jeho činnost má tak charakter poslání a služby církve, kdy doprovází nemocné a jim blízké v obtížných situacích nemoci, umírání a smrti.

Nemocniční kaplan poskytuje klinickou pastorační péči všem pacientům, členům registrovaných církví a náboženských společností v České republice, lidem bez vyznání a příslušnosti k některé z církví a náboženských společností, kteří o tuto službu projeví zájem. (Srov. Fakultní nemocnice Olomouc. Metodický pokyn č. MP-L004-02 Zajištění klinické pastorační péče ve FNOL, 2011)

Katolická asociace nemocniční kaplanů – profesní sdružení nemocničních kaplanů při římskokatolické a řeckokatolické církvi. Členství vyplývá z církevního pověření ke službě. Dále sdružuje dobrovolníky a odborníky.

Asociace nemocničních kaplanů – občanské sdružení nemocničních kaplanů při ERC.

Rada pro zdravotnictví a bioetiku ČBK je tvořena biskupskými delegáty a koordinátory pastorační péče ve zdravotnictví z jednotlivých diecézí a odborníky v oboru, kteří jsou jmenováni biskupem-delegátem, jako jeho spolupracovníci.

Evropská síť nemocničních kaplanů (ENHCC) sdružuje zástupce asociací (sdružení) nemocničních kaplanů nebo duchovní péče v křesťanských církví, vzdělávacích institucí z jednotlivých evropských zemí.


Co je pastorační (duchovní) péče ve zdravotnictví?

Klinická pastorační péče zahrnuje péči o existenciální, duchovní a náboženské potřeby nemocného, jeho příbuzných a pracovníků ve zdravotnictví. Plně respektuje autonomii nemocného a jeho osobní hodnoty vycházející z jeho přesvědčení a z jím preferované kultury. V konceptu přístupu k celkové bolesti přispívá především snižováním existenciální úzkosti ke zlepšení či udržení kvality života pacienta a jeho blízkých. (Srov. Opatrná, M. Etické problémy v onkologii, 2017)

Pastorační péčí ve zdravotnictví v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje. (Srov. Opatrný, A. Malá příručka pastorační péče o nemocné, 1995)

Pastorační péče ve zdravotnictví spočívá v individuálním přístupu k pacientům, zahrnuje především naslouchání, rozhovory, četbu Bible a slavení svátostí, dále zprostředkování návštěvy duchovního jakékoliv registrované církve a náboženské společnosti v České republice, rozhovory s příbuznými pacientů a pracovníky ve zdravotnictví, doprovázení pozůstalých. (Srov. Fakultní nemocnice Olomouc. Metodický pokyn č. MP-L004-02 Zajištění klinické pastorační péče ve FNOL, 2017)